Tak šťastnou cestu…

Včera jsem si přečetl jeden velmi trefný vtip. Kosovský Albánec sedí doma, přijde manželka a říká: “Táto, venku se něco děje. Popeláři vyvážejí popelnice, nemocnice normálně funguje, obchody jsou plné zboží. Táta na to: “Mámo, podej mi pušku, Srbové se vrátili!!!”

Jak praví jedno české přísloví – kdo chce kam, pomozme mu tam. Klidně i do chudobince. Obyvatelé Kosova budou, až na pár mafiánů a vrahů, jako je kosovský premiér Thaci (jeden z velitelů někdejší teroristické albánské organizace UCK), vzpomínat se slzou v oku na tu srbskou “tyranii”. Třeba to vzpomínání bude probíhat i ve zbytku Evropy, kam bude nový stát – Kosovo, vyvážet svůj hlavní vývozní artikl – svinstvo jménem drogy. Dnes, 17.února, Kosovo vyhlašuje nezávislost na Srbsku. Prý na ten okamžik čekali už 2000 let, jak nám včera z televizních obrazovek pravil jeden kosovský Albánec.

Včera, když jsem se po dlouhé době podíval na televizní zpravodajství (kde byl i onen fantasmagorijní Albánec), jsem si opět všiml ještě jednoho faktu. Krom albánských vlajek mají Albánci velmi oblíbenou ještě jednu, jak zpíval tragéd, pan Vyčítal s paní Parkanovou, s “hvězdami a pvuhy (pruhy)”. Americkou vlajku. Opět se potvrdilo, kdo s kým. USA s teroristy. Snad bych viděl jediný rozdíl mezi přátelstvím USA a Albánců a mezi přátelstvím USA k Izraeli. Albánci narozdíl od izraelských sionistů nejsou pány USA. Nicméně, státní “patvary” jsou to stejné – Kosovo i Izrael. U obou dvou dochází k teroru ve vztahu k původnímu obyvatelstvu. Oba dva “státy” jsou obhajovány pomocí lži, někdy i falšování historie (Albánci nikdy nic špatného nedělali, Srbové jsou ti zlí).

Takže tedy… šťastnou cestu, stejně se vrátíte zpět.